Včelařská konference

Podle mých zkušeností se do včelstva ta divokost "obtiskne" tak 14 dní i měsíc. Proto je logické, že když byly rozdivočené poprvé 10.6 , jsou dodnes poněkud divočejší. Chodit do nich třikrát za cca 14 dní je taky poněkud moc, bral bych tak jednou za 3 týdny, za měsíc. Častěji jen když je to úplně nezbytné.
Divoké byly pravděpodobně kombinací toho, že byly otevřeny v nevhodnou dobu, kdy bylo pod mrakem a před deštěm a že při tom rozebírání bylo s nimi zacházeno nešetrněji než při té nevhodné době vydržely. Rychlost pohybů, klepání při rozebírání nástavků a plástů atd. Otevřené včelstvo naznačuje spousty signály zkušenému včelaři , jak moc jsou rozlobené nebo kolik jim chybí k tomu, aby od klidného sezení na plástech přešly k hromadnému vzletu včel a k hromadnému útoku na včelaře. Jen je třeba se ty signály naučit. Od toho, jestli po vytažení plástu sedí klidně na původním místě nebo se zvednou a cestují po plástu a jak rychle, jestli je z nich cítit "vůně zuřivosti" či feromon, trochu připomínající pach oloupaného banánu, či jestli je z nich cítit vůně klidu, nedokážu to přesně popsat, vůně připomínající vzdáleně vůni suchého chleba či jestli je z nich cítit vůně donesených zásob podle toho, jaká je snůška. ... Taky když útočí, tak s předstihem mnoha minut útoky nejdřív předstírají a nebodají a teprve když "vetřelec" , včelař, nemizí a dál pokračuje stejným nešetrným tempem , teprve potom se do toho pořádně opřou a skutečně zaútočí a rozdávají žihadla.
Já při práci ve včelách už automaticky včely v tom smyslu sleduji a podle toho, jak se chovají, pracuji s nima buďto mírněji nebo rychleji. Je to pozůstatek či zvyk z práce v zadovácích, kterých jsem měl kdysi ke 35.
Měnit matku za nějakou z vyšlechtěného klidného chovu podle mně smysl má, ale mnohem méně než se uvádí. Vyšlechtěné matky jsou sice v průměru klidnější, ale nešetrnými zásahy lze během pár týdnů udělat i z nejklidnějších včel včely vysloveně divoké. Vyšlechtěné matky nekupuji už takových 20 let a s divokostí včel nemám problémy.

Takže opatření je prosté, zasahovat ve včelách tehdy, kdy je to pro ně optimální, to znamená za pěkného počasí a pokud jsou příliš divoké, zpomalit. Nejdivočejší včely na stanovišti nechávat vždy na nejideálnější dobu. Zásahy do včel dělat spíš menší, méně radikální, jednodušší, přirozenější pro včely. Divokost těch včel by se měla časem , tak do měsíce, sama snížit.
Co se týká sousedů, úly od jejich zahrad oddělit vizuálně, třeba stěnou z keřů, mimo přímou viditelnost úlů a dál než takových 5 metrů od úlů podle mých zkušeností včelky neútočí.